Kočka divoká
 |
Dožívá se až 15-ti let, váha 1,2-8 kg, vyjímečně až 15kg Délka: tělo 50-80cm, ocas 28-35cm Potrava: drobní savci - hlavně myši, ptáci, ještěrky Evropská kočka dává přednost hustým lesům horských oblastí. Způsob života: samotáři, jen v době páření v únoru jsou samec se samicí krátce spolu, aktivní hlavně v noci Rozmnožování: samice je březí 63 až 68 dnů, vrhá 3 až 7 mláďat, která vidí po 10 dnech, stará se o ně pouze samice, kojí přibližně 4 týdny Výskyt: Evropa, jihozápadní Asie, Afrika Ve střední Evropě, kde bývala kočka divoká dříve běžným druhem, je již téměř vyhubena. U nás byly v 70. letech učiněny pokusy o její zpětné vysazení na Šumavě. Občas k nám pronikají jedinci ze Slovenska nebo z Německa. Za předka domácí kočky je pokládána africká rasa kočky divoké - kočka plavá z Egypta V ČR kriticky ohrožený druh, CITES II |
|
Řadí se k našim nejvzácnějším savcům. Dosahuje větší velikosti než kočka domácí, na pohled má zavalitější postavu (hlavně díky delší a huňatější srsti, zvláště v zimě) a větší hlavu s menšíma ušima a dlouhými smyslovými chlupy na čenichu. Ve zbarvení převládá šedohnědý až šedožlutý odstín, přičemž hřbet, nohy a ocas jsou výrazně pruhované; středem hřbetu se táhne tmavší pás srsti, spodní strana těla bývá krémově žlutá. Od podobně zbarvené zdivočelé kočky domácí ji lze rozlišit především podle tvaru, délky i držení ocasu. U kočky divoké je kratší než polovina délky těla, po celé délce huňatý a před černou špičkou má 3-4 černé pruhy, naproti tomu ocas kočky domácí je delší než polovina délky těla, ke konci se postupně zužuje a má větší počet tmavých prstenců (dále hlava je v poměru k tělu menší a srst i hmatové chlupy kratší). Samice obvykle mají 4 páry mléčných bradavek. |
|