Irbis (levhart sněžný)

Kdysi se počítal irbis do kategorie velkých kočkovitých šelem. V latinském názvu měl proto slovo Panthera podob

ně jako tygři, lvi, jaguáři či levharti. Poté, co byl přeřazen k menším kočkovitým šelmám, Panthera uncia se změnilo na Uncia uncia a místo názvu levhart sněžný dostal tento krasavec vysokých hor pojmenování irbis.

Irbis je typicky vysokohorskou šelmou. Ne nadarmo si vysloužil přezdívku fantom hor. V Himálaji a v pohoří Karákóram se vyskytuje až do výšek 6000 metrů nad mořem.

Horskému prostředí a sněhu odpovídá i srst. Je bílá až kouřově šedá s černými skvrnami podobnými, jaké má levhart, a je podstatně delší než u velkých kočkovitých šelem, které žijí v teplých oblastech., na ocase bývá ještě delší. Ocas je téměř tak dlouhý jako tělo a irbis ho používá jako pléd nebo šálu. Když si lehne, zahalí se jím a chrání se tak proti zimě. Právě stříbřitá, měkká kožešina irbise z něj navzdory přísným zákazům lovení a obchodování dělá žádanou kořist pytláků. Je vynikající skokan. Díky dlouhým zadním končetinám dokáže skočit až na vzdálenost 15 metrů. Ukrývá se v jeskyních a skalních rozsedlinách, někdy i v opuštěných hnízdech supů.Dospělí irbisové potřebují velká loviště, mnohdy o ploše stovek kilometrů čtverečních. Souvisí to s nízkou nabídkou potravy ve vysokohorských oblastech. Loví hlavně středně velké druhy kopytníků, kterých však rapidně ubývá - horské kozy a ovce, kozorohy, takiny, divoká prasata, ale i opice, kabary, sviště a různé horské velké kurovité ptáky. Je to noční lovec. Za potravou se vydává nejčastěji po setmění nebo před úsvitem. Irbis je šelma samotářská, plachá, vysoce specializovaná. Loví nanejvýš ve dvojici. Nesnáší maso domácích zvířat. Ta napadá jen ve zcela výjimečných případech nouze.